Eva Menasse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eva Menasse
Narození11. května 1970 (53 let)
Vídeň
Povoláníspisovatelka a novinářka
Alma materVídeňská univerzita
Žánrromán, próza, esej, biografie a povídka
Významná dílaVienna
Animals for the Advanced
OceněníCorine – Internationaler Buchpreis (2005)
Cena Heinricha Bölla (2013)
Gerty-Spies-Literaturpreis (2013)
Alpha literary award (2014)
Jonathan Swift Award (2015)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Michael Kumpfmüller (2004–2017)
RodičeHans Menasse[1][2]
PříbuzníRobert Menasse[1] a Tina Menasse (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eva Menasse (* 11. května 1970, Vídeň)[3] je rakouská novinářka a spisovatelka.[4] Její literární dílo zahrnuje romány, povídky a eseje, které se často věnují historii, identitě, společenským otázkám a mezilidským vztahům, a je oceňováno nejen v Rakousku, ale i mezinárodně. Získala si respekt nejen kvůli svému vypravěčskému umění, ale také kvůli své schopnosti reflektovat hlubší vrstvy lidského chování a společnosti. Její díla byla přeložena mimo jiné do angličtiny, francouzštiny, italštiny, nizozemštiny a hebrejštiny.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Je nejstarší dcerou bývalého rakouského fotbalového reprezentanta, Hanse Menasseho, a sestrou rakouského prozaika Roberta Menasseho.[5][6]

Po maturitě vystudovala na Vídeňské univerzitě germanistiku a historii. Její závěrečnou diplomovou práci na téma "Literarisches Schlachtenbummeln - Hannibal als Held im historischen Roman" vedl germanista prof. Wendelin Schmidt-Dengler. Během vysokoškolského studia pracovala ve Vídni jako novinářka pro magazín Profil, kde se zabývala hlavně sociální tematikou. Od roku 1999 psala ve Frankfurtu pro noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung, pracovala jako korespondentka z Prahy a Berlína a poté jako kulturní referentka ve Vídni.[7] Od roku 2003 žije v Berlíně a od roku 2005 je novinářkou a spisovatelkou na volné noze.[8]

Roku 2004 se provdala za německého spisovatele Michaela Kumpfmüllera.[9]. S autorem, pro kterého šlo už o jeho druhé manželství, má syna, ale v roce 2017 se rozvedli. Po letech strávených v berlínské čtvrti Schöneberg[10] dnes autorka žije v sousední čtvrti Wilmersdorf.[11]

Politická angažovanost[editovat | editovat zdroj]

Menasse byla jednou ze spoluzakladatelek sdružení spisovatelů PEN Berlín a 10. června 2022 byla spolu s Denizem Yücelem zvolena jeho mluvčí.[12] Patří k zastáncům Listiny základních digitálních práv Evropské unie, která byla zveřejněna na konci listopadu 2016. Je jednou ze signatářek Jeruzalémské deklarace o antisemitismu[13] a je kritičkou rezoluce německého Bundestagu z roku 2019. Byla jednou z 57 prvních signatářů otevřeného dopisu kancléři Olafu Scholzovi z března 2022, který vyzýval k dodávkám těžkých zbraní na Ukrajinu.[14]

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

Reportáž o popírači holocaustu (2000)[editovat | editovat zdroj]

Její první knižní publikace Holocaust před soudem. Proces s Davidem Irvingem (2000) přináší reportáž o soudním procesu s popíračem holocaustu Davidem Irvingem, který sledovala v Londýně.

Vienna (2005)[editovat | editovat zdroj]

První román Evy Menasse Vienna vydalo nakladatelství Kiepenheuer & Witsch v roce 2005, v českém překladu vyšel v roce 2010. Menasse v povídkách vypráví smyšlený příběh svých zčásti katolických, zčásti židovských příbuzných. Román získal v německých médiích převážně pozitivní recenze, zatímco rakouská média byla spíše kritická. Na podzim roku 2005 byl román v Německu i Rakousku na seznamu bestsellerů. Menasse obdržela v roce 2005 za debut Vienna Cenu Rolfa Heyneho a anglický překlad románu se v roce 2007 dostal do užšího výběru pro britskou cenu Independent Foreign Fiction Prize.[15]

Eva Menasse na lipském knižním veletrhu v roce 2017

Don Juan de la Mancha (2007)[editovat | editovat zdroj]

Román sleduje osudy dvou rakouských rodin během 20. století, včetně událostí druhé světové války a poválečného období. Kniha zkoumá otázky identity, historie a vzájemných vztahů.

Kvazikrystaly (v originále Quasikristalle, 2013)[editovat | editovat zdroj]

Román vypráví příběh několika postav, jejichž osudy se proplétají v současné Vídni, autorčina pozornost se nicméně zaměřuje na vztahy mezi minulostí a přítomností. Za tento román získala v roce 2013 Literární cenu Gerty Spies a Cenu Heinricha Bölla. V českém překladu román vyšel v roce 2015.

Dunkelblum (2021)[editovat | editovat zdroj]

Román pojednává o masových vraždách zhruba 200 Židů na nucených pracích, k nimž došlo v roce 1945 v rakouském Burgenlandu. Ostatky obětí se nikdy nenašly. Na rozdíl od Vienny se nezaměřuje na pohnuté historické události z pohledu obětí, ale spíše z pohledu pachatelů. Děj se odehrává ve dvou vyprávěcích rovinách, jedna je situována do roku 1945, kdy byly spáchány zmíněné masakry, a druhá rovina je zasazena do roku 1989, kdy padla železná opona.[16]

Literární ocenění (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Eva Menasse po boku kolínského starosty Jürgena Roterse při předávání ceny Heinricha Bölla (2013)
  • 2003 – Pracovní stipendium Darmstädtského literárního fondu
  • 2005 – Cena Rolfa Heyneho za debut za román Vienna
  • 2013 – Literární cena Gerty Spies
  • 2013 – Cena Heinricha Bölla města Kolína nad Rýnem
  • 2014 – Literární cena Alpha
  • 2014 – Stipendijní pobyt ve vile Massimo v Římě
  • 2015 – Cena Jonathana Swifta
  • 2017 – Cena Friedricha Hölderlina města Bad Homburg
  • 2017 – Rakouská knižní cena za sbírku povídek Tiere für Fortgeschrittene[17]
  • 2019 – Cena Ludwiga Börneho[18]
  • 2020 – LiteraVision - televizní cena města Mnichova[19]
  • 2021 – Cena Bruna Kreiského za politickou knihu - hlavní cena za román Dunkelblum[20]
  • 2022 – Literární cena Jakoba Wassermanna města Fürthu[21]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Dosud nepřeložené knihy[editovat | editovat zdroj]

  • 2021 – Dunkelblum
  • 2020 – Gedankenspiele über den Kompromiss
  • 2017 – Tiere für Fortgeschrittene
  • 2015 – Lieber aufgeregt als abgeklärt: Essays
  • 2013 – Glück in Dosen
  • 2011 – Wien. Küss die Hand, Moderne
  • 2009 – Lässliche Todsünden
  • 2000 – Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving
  • 1998 – Der mächtigste Mann
  • 1997 – Die letzte Märchenprinzessin

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Kvazikrystaly (orig. 'Quasikristalle')[22]. 1. vyd. Brno: Host, 2015. 376 S. Překlad: Helena Smolaková
  • Vienna (orig. 'Vienna')[23]. 1. vyd. Zlín: Archa, 2010. 480 S. Překlad: Milan Tvrdík

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eva Menasse na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Německá národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. [cit. 2014-12-15].
  2. ↑ Handbuch österreichischer Autorinnen und Autoren jüdischer Herkunft 18. bis 20. Jahrhundert. Walter de Gruyter. 22. prosince 2011. ISBN 978-3-11-094900-1. DOI 10.1515/9783110949001. [cit. 2022-06-14].
  3. ↑ Eva Menasse [online]. www.munzinger.de [cit. 2016-03-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ Eva Menasse [online]. www.literaturfestival.com [cit. 2016-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-10. 
  5. ↑ Literatur. Eine schrecklich begabte Familie. Profil.at [online]. 2005-02-12 [cit. 2016-03-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ HAGE, Volker. Wiener Pointenstadl. Spiegel. 2005-02-28, čís. 09/2005, s. 159–161. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Eva Menasse. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ Eva Menasse [online]. www.literaturport.de [cit. 2016-03-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ NEŠPOROVÁ, Jitka. Menasse, Eva. www.iliteratura.cz [online]. iLiteratura.cz, 2010-11-20 [cit. 2016-03-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ ALBATH, Maike. Bibliotheksporträt: Eva Menasse und ihr Dichterhaushalt. Cicero Online [online]. 2012-07-01 [cit. 2016-03-10]. Pohled do soukromí autorky, návštěva u ní doma. Dostupné online. 
  11. ↑ KIPPENBERGER, Susanne; KOGELBOOM, Esther. Eva Menasse: „Alle vier Jahre bin ich ein Zirkustier“ [rozhovor]. Der Tagesspiegel. 2017-04-09. (německy) 
  12. ↑ ZEIT ONLINE | Lesen Sie zeit.de mit Werbung oder im PUR-Abo. Sie haben die Wahl.. www.zeit.de [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ The Jerusalem Declaration on Antisemitism. JDA [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ ZEIT ONLINE | Lesen Sie zeit.de mit Werbung oder im PUR-Abo. Sie haben die Wahl.. www.zeit.de [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. 
  15. ↑ Menasse Eva. www.hostbrno.cz [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. 
  16. ↑ Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by mi české publikum nerozumělo – iLiteratura.cz. iLiteratura [online]. 2023-07-01 [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. 
  17. ↑ EHRENBERGER, Jakub. Rakouská knižní cena 2017. iLiteratura.cz [online]. 2017-11-09 [cit. 2017-11-12]. Dostupné online. ISSN 1214-309X. 
  18. ↑ Deutschlandfunk Kultur - Kulturnachrichten. web.archive.org [online]. 2019-02-07 [cit. 2023-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-07. 
  19. ↑ MUENCHEN.DE. Fernsehpreis LiteraVision 2020 verliehen. Landeshauptstadt München [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. (německy) 
  20. ↑ RED, ORF at/Agenturen. Bruno-Kreisky-Preis 2021 geht an Eva Menasse. news.ORF.at [online]. 2022-01-01 [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. (německy) 
  21. ↑ Wassermann-Literaturpreis für Eva Menasse. www.boersenblatt.net [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. (německy) 
  22. ↑ KEGEL, Sandra. Eva Menasse: Quasikristalle. Eine Frau braucht viele Gesichter. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 2013-02-08. Dostupné online [cit. 2016-03-10]. ISSN 0174-4909. (Deutsch) 
  23. ↑ MÄRZ, Ursula. Geschichte: Das Leben ist eine Anekdote. Die Zeit. 2005-03-03. Dostupné online [cit. 2016-03-10]. ISSN 0044-2070. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eva_Menasse&oldid=23174530“